K tomu co píšu se většinou vztahuje nějaký příběh, nicméně u tohoto moc neposloužím protože je to spíš dílo okamžiku – jdu po ulici a co vidím nebo cítím se v pozadí mysli mění ve slova a někdy i verše.
V tom období mezijaří
děti čas svůj sněhem maří
musí to být zábava
když sněhu se jim dostává.
Letošek je výjimkou
s nesplněnou podmínkou
místo sněhu samý mrak
zbývá jim už jenom prak.
Žádný ledy, žádný sníh
břečka padá místo nich.
Sáně jsou tu nanic,
ví ten kdo má navíc.
Štěrků, písků těch je dost
zvyší její lepkavost.
Házíme je po světě,
ke své vlastní osvětě.