Toto není moje práce, ale velmi dobrý výplod jedné hry kterou jsem moderoval. Je to víceméně reálné a pravdivé a myslím že by to leckoho mohlo i pobavit.
Jednoho rána krásného,
rozumu zcela jasného,
zašel jsem si do města,
kam zavedla mě má cesta,
zavedla mne pro rohlíky,
do masny a do trafiky,
kde, šetře za dvoje spartky,
koupil jsem si los do sportky,
v naději, že přijdu snadno k penězům,
za ty prachy si pak koupím velký dům.
K penězům jsem přišel, šťastný člověk,
teď mám krásný, velký, nový domek,
ten podobá se vysněnému domu,
až na ty hordy nenechavých romů,
jež kolem mého super drahého stavení,
věnují se braní, ba i cizoložení,
a tak z mého překrásného domova,
stala se vila centra města romova,
spoléhám však nyní na svůj um,
že v brzku získám nový dům.
Nejsem žádný blbeček,
vím jak získat domeček,
je pryč vánoční stromeček,
místo něj mám lísteček,
lístek do sportky číslo dvě,
brzy budu ve svém novém domově.
Houby s voctem, nic nebylo,
stavení se nestavilo.
Peníze co jsem měl vyhrát,
na svůj starý dům musel jsem dát,
Teď bez peněz, kam mám jít?
Babička má starý byt.
Není to můj krásný dům,
no snad se vyhnu úvěrům.
Teď se strašlivým výkřikem,
jež třese mým barákem,
zjišťuji, jsem oběť nočních můr,
rožnu světlo, kouknu na svůj dvůr.
K tomu dvoru patří domeček,
pln mých roztomilých oveček.
Toto je můj rodný dům,
odolný všem gaunerům,
toto je má domovina,
víno, whiskey, medovina.