Moje mamka mě požádala o rychlou pomoc s jejím počítačem (já říkám „netbookem“), protože se ji neustále seká. Věděl jsem, jak netbooky bývají nevybavené a chvíli jsem se zamýšlel nad tím, proč se takto zpomalují, ale poté, co jsem nahlédl do správce aplikací, registrů a souborů mi bylo vše jasné, to že tento „netbook“ nikdy neviděl nikoho, kdo by jej dal do pořádku. Bohužel, dle mého názoru jsou nejhorší žrouti výkonu již předinstalovány do zařízení, ve chvíli, kdy jej poprvé spouštíte, a tak většina uživatelů přijde o „plné možnosti“ svých levnějších strojů.
Po odebrání zbytečných programů, zatěžujících systém, které se často spouští hned po startu, aby mohly uživateli nabídnout k zaplacení „profi“ verzi, jsem pomocí programu CCleaner nechal opravit problémy registrů a zejména vymazat celkem 2,7GB souborů uložených prohlížeči, které byly mnohdy dva roky staré. Když jsem povypínal samospouštějící se utility typu Google update (konkrétně který se spustí okamžitě s prohlížečem Chrome) a Skype, který, pokud jej cíleně nezapnete a nevíte o něm, je zbytečný a zabírá jak RAM paměť tak kapacitu připojení k internetu, počítač se rozjel, jako by byl nový.
Další den ráno, jsem se jen tak ze zvědavosti zabýval problémem s mým notebookem, nebo s tím, že „kdysi“ jsem na něm dokázal mnohem více. Připsal jsem to na vrub častému přehřívání. Zkusil jsem, zda se to dá ověřit, a tak jsem se dostal pod kapotu svého staršího modelu od Aceru. Hned jsem viděl, že je to přesně tak, jak jsem předpokládal. Větráček byl zaplněný hustou hmotou tak, že už se vůbec netočil, už jen hýkal elektromotorek, který jej má pohánět. Odpojil jsem přívod energie větráčku, a asi půl hodiny jsem se zabýval vybíráním psích chlupů a profukování zbytku základní desky od prachu. Výsledky se brzy dostavily.
Závěrem z toho plyne, že nejen softwarem je počítač živ a že podle zákona schválnosti neexistuje materiál, který by zabránil zaneřádění výbavy počítače a zároveň bez potíží větral. Zároveň také samozřejmně neexistuje systém, který by k tomu časem nepřispěl. Člověk se zároveň musí smířit s tím, že se s časem nesmíři tak docela